Zackenbahn  je historická horská železnice v pohoří Jizera a Krkonoše, která dnes spojuje polské město Jelenia Góra (Hirschberg) s českým Tanvaldem (Tannwald).

Aktuální provoz (stav: leden 2026)

Trasa: Vlaky jezdí přes hranice přes 886 metrů vysoký vrchol Jakobsthal (Jakuszyce), nejvýše položenou železniční stanici v Polsku.

Jízdní řád 2026: Aktuální jízdní řád (platný od 14. prosince 2025 do prosince 2026) počítá s pravidelnou osobní dopravou. Vlaky jsou provozovány především železničními společnostmi Koleje Dolnośląskie (Polsko) a České dráhy (Česko).

Zvláštnost "Zubačka": Český úsek mezi Tanvaldem a Kořenovem (Grünthal) je známá jako ozubnicová železnice (Zubačka). I v roce 2026 se zde budou pravidelně konat speciální jízdy historickými vozidly.

Turistický význam

Trasa je považována za jednu z nejkrásnějších horských železnic ve střední Evropě a je důležitým spojovacím článkem pro milovníky zimních sportů a turisty v oblasti Szklarska Poręba (Schreiberhau) a Harrachova.

Naše moduly však tuto trať ukazují v době její největší slávy, tedy v letech 1920 - 1945, kdy trať byla plně elektrifikovaná.

(DE) Die Zackenbahn (polnisch: Kolej Izerska) ist eine geschichtsträchtige Gebirgsbahn im Iser- und Riesengebirge, die heute die polnische Stadt Jelenia Góra (Hirschberg) mit dem tschechischen Tanvald (Tannwald) verbindet.

Aktueller Betrieb (Stand: Januar 2026)

Streckenführung: Die Züge verkehren grenzüberschreitend über den 886 Meter hoch gelegenen Scheitelpunkt Jakobsthal (Jakuszyce), den höchstgelegenen Bahnhof Polens.

Besonderheit "Zubačka": Der tschechische Abschnitt zwischen Tanvald und Kořenov (Grünthal) ist als Zahnradbahn (Zubačka) bekannt. Auch 2026 finden hier regelmäßig Sonderfahrten mit historischen Fahrzeugen statt.

Touristische Bedeutung

Die Strecke gilt als eine der landschaftlich schönsten Gebirgsbahnen Mitteleuropas und ist ein wichtiges Bindeglied für Wintersportler und Wanderer im Gebiet um Szklarska Poręba (Schreiberhau) und Harrachov.

Železniční trať Lovosice–Česká Lípa, dnes označená číslem 087, byla vybudována na konci 19. století a tvořila součást významné Severočeské transverzálky. 

Historie a Výstavba

Doba výstavby: Trať byla postavena v letech 1896–1898 společností Ústecko-teplická dráha (ATE, Aussig-Teplitzer Eisenbahn Geselschaft).

Otevření úseků:

Úsek Lovosice – Litoměřice byl otevřen pro provoz 1. října 1898.

Úsek Litoměřice – Česká Lípa následoval 20. prosince 1898.

Původní záměr: Původně trať propojila Lovosice s Českou Lípou a dále pokračovala až do Liberce, čímž spojovala dolní Polabí s průmyslovým Libereckem.

Význam: Přestože byla trať postavena jako místní dráha (lokálka), svými parametry se blížila hlavní trati a stala se nejdelší místní dráhou v Čechách.

Zestátnění: Po zestátnění soukromých železničních společností převzaly provoz na trati Československé státní dráhy.

Motorizace: Státní dráhy zavedly na méně vytížené spoje motorové vozy, ačkoli parní lokomotivy na trati sloužily až do roku 1979.

Modernizace: Trať prochází v průběhu let různými rekonstrukcemi a modernizacemi, včetně nedávné revitalizace v posledních letech, která si vyžádala rozsáhlé výluky.

Trať je oblíbená pro svou malebnou polohu v krajině Českého středohoří a dodnes slouží regionální dopravě, přičemž největší přepravní vztah je mezi Lovosicemi a Litoměřicemi.

(DE)

Die Eisenbahnstrecke Lovosice–Česká Lípa, heute mit der Nummer 087 gekennzeichnet, wurde Ende des 19. Jahrhunderts gebaut und war Teil der bedeutenden Nordböhmischen Transversale.

Geschichte und Bau

Bauzeit: Die Strecke wurde in den Jahren 1896–1898 von der Gesellschaft Ústecko-teplická dráha (ATE, Aussig-Teplitzer Eisenbahn Geselschaft) gebaut.

Eröffnung der Abschnitte:

Der Abschnitt Lovosice – Litoměřice wurde am 1. Oktober 1898 für den Betrieb freigegeben.

Der Abschnitt Litoměřice – Česká Lípa folgte am 20. Dezember 1898.

Ursprüngliche Absicht: Ursprünglich verband die Strecke Lovosice mit Česká Lípa und führte weiter bis nach Liberec, wodurch sie das untere Polabí mit dem industriellen Liberec verband.

Bedeutung: Obwohl die Strecke als Nahverkehrsbahn (Lokálka) gebaut wurde, ähnelte sie in ihren Parametern einer Hauptstrecke und wurde zur längsten Nahverkehrsbahn in Tschechien.

Betrieb und Veränderungen

Verstaatlichung: Nach der Verstaatlichung der privaten Eisenbahnunternehmen übernahm die Czechoslovak State Railways den Betrieb der Strecke.

Motorisierung: Die Staatsbahn führte auf weniger frequentierten Strecken Triebwagen ein, obwohl Dampflokomotiven bis 1979 auf der Strecke im Einsatz waren.

Modernisierung: Die Strecke wurde im Laufe der Jahre mehrfach umgebaut und modernisiert, darunter auch eine umfassende Sanierung in den letzten Jahren, die umfangreiche Sperrungen erforderlich machte.

Die Strecke ist wegen ihrer malerischen Lage in der Landschaft des Böhmischen Mittelgebirges beliebt und dient bis heute dem Regionalverkehr, wobei die größte Verkehrsverbindung zwischen Lovosice und Litoměřice besteht.

Původní železniční most v Ústí nad Labem

Původní železniční most v Ústí nad Labem, známý jako Severozápadní most (německy Nordwestbrücke), byl unikátní dvoupodlažní příhradový most určený pro železniční i silniční dopravu. Postaven byl v letech 1872–1874 pod vedením inženýra Konrada Wilhelma Helwaga. 

Historie a parametry

Výstavba a zprovoznění: Stavba mostu byla zahájena 10. prosince 1872 a po zátěžových zkouškách byl slavnostně zprovozněn 14. února 1874.

Konstrukce: Most měl délku 310 metrů. Železniční trať vedla ve výšce 17 metrů nad normální hladinou Labe. Přibližně 6,5 metru pod kolejemi byla umístěna 5 metrů široká silnice pro povozy a dobytek a také chodník pro pěší široký 1,25 metru.

Význam: Až do roku 1936 sloužil jako jediné stálé spojení mezi Ústím nad Labem a Střekovem přes řeku Labe, což významně přispělo k ekonomickému a populačnímu růstu pravobřežní části města.

Konec provozu: Most byl vážně poškozen při náletu v dubnu 1945. Později byl nahrazen novým ocelovým železničním mostem, který byl postaven v letech 1954–1957 jen několik metrů blíže k městu. Pozůstatek původního mostu se dochoval ve formě opěry, která je dodnes k vidění.

Náš modul je k vidění v rámci výstavy Mosty/Brückke v Oblastním muzeu Ústí nad Labem .

(DE)

Die ursprüngliche Eisenbahnbrücke in Ústí nad Labem

Die ursprüngliche Eisenbahnbrücke in Ústí nad Labem, bekannt als Nordwestbrücke (deutsch Nordwestbrücke), war eine einzigartige zweistöckige Fachwerkbrücke für den Eisenbahn- und Straßenverkehr. Sie wurde in den Jahren 1872–1874 unter der Leitung des Ingenieurs Konrad Wilhelm Helwag erbaut.

Geschichte und Parameter

Bau und Inbetriebnahme: Der Bau der Brücke begann am 10. Dezember 1872 und nach Belastungstests wurde sie am 14. Februar 1874 feierlich in Betrieb genommen.

Konstruktion: Die Brücke war 310 Meter lang. Die Eisenbahnstrecke verlief in einer Höhe von 17 Metern über dem normalen Elbeniveau. Etwa 6,5 Meter unterhalb der Gleise befand sich eine 5 Meter breite Straße für Wagen und Vieh sowie ein 1,25 Meter breiter Fußweg.

Bedeutung: Bis 1936 diente sie als einzige feste Verbindung zwischen Ústí nad Labem und Střekov über die Elbe, was wesentlich zum wirtschaftlichen und demografischen Wachstum des rechten Stadtteils beitrug.

Betriebsende: Die Brücke wurde bei einem Luftangriff im April 1945 schwer beschädigt. Später wurde er durch eine neue Stahlbahnbrücke ersetzt, die zwischen 1954 und 1957 nur wenige Meter näher an der Stadt gebaut wurde. Ein Überrest der ursprünglichen Brücke ist in Form einer Stütze erhalten geblieben, die noch heute zu sehen ist.

Unser Modul ist im Rahmen der Ausstellung Mosty/Brückke im Regionalmuseum Ústí nad Labem zu sehen.